Našli si společného koníčka – bourání soch, nepohodlných jejich netolerantní ideologii. Taliban svého času odstřeloval sochy „bezbožníka“ Buddhy, americkým sluníčkům zase leží v žaludku třeba „otrokář“ Columbus.
Ale nejvíc si zasedli na sochy jižanských vojevůdců z doby války severu proti jihu, prý pohoršují „barevné“ spoluobčany.
Už mi začíná svítat, proč mají tolik sympatií k radikálním muslimům, které pohoršují ne jen karikatury Mohameda v časopisech, jež je nikdo nenutí číst, ale i třeba vidět někoho pít alkohol nebo ženu v minisukni. Spojuje je společná zamindrákovanost, ublíženost a netolerance.
Skutečně tolerantní a liberálně založený člověk by na to šel naprosto opačně: neměl by potřebu něco bourat, ale naopak tvořit. Proč místo bourání soch „otrokářů“ (i zakladatel nezávislých USA a první prezident, George Washington, také vlastnil otroky…) neiniciují postavení soch či památníků nebělošských amerických hrdinů a slavných osobností? Co třeba takový Tecumseh, snažící se neúspěšně sjednotit všechny indiány v zájmu boje za vlastní sebezachování proti z jejich pohledu bílým utlačovatelům? Nebo co takhle třeba John Brown, známý americký Spartacus?
Ať má každý právo na „své“ hrdiny, tomu já říkám tolerance a respekt, nikoli systematicky vnášet do společnosti nenávist vůči „ikonám“ odlišně smýšlejících spoluobčanů a strach, abychom se náhodou něčím nedotkli příslušníka nějaké „znevýhodněné skupiny“! To naopak dusí svobodu a plodí zahořklost, naštvanost a ano, i nenávist, a to prý „v zájmu boje proti nenávisti“!
Soryjako, novodobí obrazoborci, inkvizitoři a samozvaní „majitelé pravdy“, o vaše nenávistné a netolerantní recepty na dobro nestojím ani já, a podle všeho ani většina lidí v této zemi!
