Politická korektnost jako v Německu, protikuřácký zákon jako v Rusku

Právě takto smýšlejí naši fanatičtí zastánci tzv. „evropských hodnot“. Včera jsem na sociální síti narazil na video z minulé neděle o kuřáckých hospodách v Berlíně, což mě ponouklo k tomuto blogu.

A zdaleka to není jen o zákazu kouření. Když se to našim „hlasatelům dobra“ hodí, třeba pokud jde o migrační politiku, právo homosexuálních párů na adopce či boj proti tzv. sexizmu, stále nám předhazují, že „když to mají na vyspělém západě…“, nadávají na „zaprděné Čecháčky“, no však to známe…, ale když někdo navrhne, aby se cyklistům na vinařských stezkách povolila jedna či dvě skleničky vína, tak titíž euromilci náhle otočí svůj pohled k východu. Ve většině západoevropských zemí totiž nemají nulovou toleranci alkoholu ani u řízení automobilu, tohle spíš platí na jih a východ od našich hranic. A ohledně toho zákazu kouření mi také přijde, že se v tomhle blížíme spíš onomu „kavárnou“ tak nenáviděnému Rusku, byť ruské vládě je naprosto šumafuk, kde se v Čr smí a nesmí kouřit, jak velké se tu prodávají okurky či jaké žárovky se tu mohou či nemohou vyrábět…, než Německu či Rakousku s mnohem tolerantnějšími „kuřáckými“ podmínkami, např. v Rakousku se ještě před pár lety, jak jsem se doslechl od přátel, mohlo kouřit i ve vlacích jedné soukromé společnosti, když už to v Čr bylo léta zakázáno, stejně jako ve státních Rakouských drahách. Velmi jsem se „zapotil“ z dohledávání zdroje, ale jako neněmčinář jsem z článku pochopil, že to bylo možné minimálně do konce srpna 2012, zatímco u nás byly kuřácké vagony zrušeny v prosinci 2007.

Kuřácké hospody v Berlíně

Rusko směřuje k úplnému zákazu kouření

Již víckrát jsem se doslechl, že v onom opěvovaném Německu mají povoleno pít „měkký“ alkohol, tedy pivo a víno, již od šestnácti. Kdyby to někdo navrhl v Čr, nedovedu si představit, že by to naši euromilci v nějaké větší míře podporovali, stejně jako třeba volební právo od 16ti, které se „kavárně“ hodilo v Rakousku, když tamější „vítači“ potřebovali, aby v opakovaném 2. Kole prezidentských voleb nevyhrál Hofer, to se dokonce nerozpakovali měnit pravidla uprostřed hry, ale i takový milovník evropské integrace jako Libor Rouček by něco podobného u nás zavádět nechtěl a od intelektuálů tzv. „pražské kavárny“ jsem také příliš nezaregistroval podporu takovéto změny. Holt naši mladí ještě nejsou tak „multikulturní“, aby se euromilcům vyplatilo snížení věkové hranice volebního práva účelově prosazovat, naopak se bojí, že by značná část našich mladých volila antisystémové, či dokonce „extrémně pravicové“ strany.

Ne, že bych se vším, co mají v Německu, ale naši „němcofilové“ to odmítají, nutně souhlasil, ale stojí za úvahu, jak ti, kteří mají plnou pusu opěvování „západu“ a hanění „východu“, přemýšlejí těžce účelově a jak jsou jim ony „západní hodnoty“ dobré, jen když jim to vyhovuje, ale jindy právě opačně, viz balkánská inspirace ohledně elektronické evidence tržeb, neslyšel jsem, že by něco podobného měli v nějaké vyspělé západní zemi, jen Chorvatsko a prý snad v nějaké omezenější variantě i Maďarsko.

Takže, nic nového pod sluncem, účel světí prostředky a opěvování tzv. „evropských hodnot“ je jen ohlupování veřejnosti. Připomíná mi to trochu politiky typu Milouše Jakeše, který po srpnu 1968 prosazoval nejtěsnější přátelství se Sovětským svazem, ovšem, když v Sovětském svazu Gorbačov uvolnil cenzuru a zavedl glasnosť, tak najednou „nemusíme být ve všem jako Sověti“, dokonce se prý tu a tam omezoval prodej některých sovětských novin a časopisů, neb se náš tehdejší režim bál, že by jejich otevřenost mohla v našich občanech podněcovat „kontrarevoluční choutky“.