O „blogovém komunizmu“ a jeho nevýhodách

V poslední době se s „blogy o bloggerství“, patrně díky výročí zdejšího portálu, roztrhl pytel. Tak i já jsem se rozhodl přispět svou troškou do mlýna a napsat svůj názor na věc.

Začnu optimisticky: potěšilo mě, že v posledních měsících už se, aspoň se mi to tak jeví…, zdaleka tolik nemažou články, či dokonce celé blogy, jako se to dělo CCA. Od podzimu 2015 zhruba do kauzy s blogem Lucie Provazníkové. Možná k tomu přispěla medializace právě této kauzy i mimo zdejší blog, možná nikoli, rozhodně však chci zdejším redaktorům upřímně poděkovat, že už některé věci „až tak nehrotí“. Dále mi udělalo radost rozšíření titulní stránky z dvaceti blogů na třicet, za což jako blogger také velmi děkuji, rozhodně to naše blogy zpřístupní více čtenářům, kteří tolik nezkoumají různé rubriky či profily jednotlivých bloggerů, ale „prolítnou“ titulku a kliknou na to, co je nejvíce zaujme, mimochodem je to i můj případ.

Ovšem, co již nebyl z mého pohledu tolik šťastný nápad, byť z počátku jsem, jako jistě mnoho dalších kolegů bloggerů, byl příjemně překvapen, bylo zvýšení počtu článků, které může jeden autor napsat během jednoho dne. A zde se dostávám k onomu „blogovému komunizmu“. Máme blogy různé kvality, blogy o jednom či dvou odstavcích, které autor zvládne napsat za pět minut…, ale také tu máme blogy o několika stranách, bohaté různými odkazy na zdroje či doplňující informace, případně fotoblogy (zajímavé fotky také většinou neuděláte „na koleně“…), které nesporně dají autorovi hodně zabrat.

A jak k tomu přijde blogger, který se piplá „dvě hodiny“ s nějakým výživným a „promáknutým“ článkem, když si pak přijdou jiní, kteří „vychrlí“ tři krátké a neozdrojované články deně, čímž ten pracný článek zachvíli „spadne“ někam do spodní třetiny titulní strany, než si ho lidi vůbec zvládnou přečíst? Není to o nějaké „korektnosti“ či „nekorektnosti“, je to spíš o pracnosti a množství sdělených informací v rámci jednoho článku.

Jediným efektem pak je, že ti „pracovitější“ bloggeři si řeknou – proč bych se s tím piplal, když to nemá cenu, když nejsem „zavedená značka“…, známý autor, kterého mají tisíce lidí v oblíbených a který může napsat třeba „Pec nám spadla“…, a během hodiny mu čtenost i karma vyskočí do závratných výšin. Tak se „přizpůsobí“ a bude psát „levné“ krátké blogy, příp. ty kvalitní rozdělí na několik částí a bude je posílat „na pokračování“, aby „byl více vidět“. Také se zamýšlím nad tím, že to takhle budu dělat.

Na druhou stranu nejsem příznivcem „předběžné cenzury“, tj. aby redakce podle svého vlastního uvážení dávala na titulku jen to, co subjektivně považuje za kvalitní či zajímavé…, to by vedlo jen k naštvanosti jak bloggerů, tak čtenářů. A myslím, že předběžná redakce patří do novin a časopisů, ale nikoli na moderní blogovací portály jako ten zdejší.

Ale jedno „minimální opatření“ by udělat šlo. Zjednodušeně bych to popsal asi takto: každý autor by měl automaticky možnost dát na titulku jeden blog denně. Současně by se ale zavedl jistý systém „bonusů“, např. za délku článku, počet odkazů či obrázků…, zkrátka, zavedla by se taková kritéria, která lze objektivně a nejlépe „strojově“ změřit a popsat, nikoli kritéria, kde by bylo nutné subjektivní posuzování nějakou skupinou lidí, typicky redakcí. Výslednými bonusy by bylo buďto umožnění psát blogy „nad limit“, případně by se titulka mohla „rozpůlit“, přičemž do jedné části by přišly „běžné blogy“, do té druhé pak blogy, které by splňovaly jistá „strojově měřitelná“ kritéria, viz výše – to bych považoval za ideální řešení.

To by motivovalo bloggery si přece jen trošku „zamakat“, a současně by nikdo, ani já…, nemohl tvrdit, že se tím zavádí nějaká „cenzura“, příp. že si adminové vybírají „podle svých subjektivních názorů“, zjm. u politických článků…, a hlavně by se tím motivovali ti z nás, kteří opravdu píší blogy z kvalitním informačním obsahem, ať už „přísně seriózní a korektní“ formou, nebo tak, jak jim „zobák narostl“.

Pravda, je to jen můj osobní názor a postoj, jiní to mohou vidět přesně opačně…, ale domnívám se, že na prvním místě by měl být kvalitní obsah, nikoli „korektnost“, ať už píšu o politice, sportu, cestování či svých „všednodenních“ zážitcích…, jedinou výjimkou je rubrika „Poezie a próza“, kde je již z podstaty nutné dodržovat určitou vyšší formální úroveň, pokud jde o ostatní články, tak na protiargument o „serióznosti“, „zásadách žurnalistiky“ či „zásadách odborného stylu“ odpovím, že blog není ani odborný vědecký časopis, ani seriózní zpravodajský deník, ani „vybroušený“ názorový týdeník/měsíčník pro úzkou skupinku intelektuálů či vzdělanců, ale prostor pro amatérské články obyčejných lidí – většinou „neprofesionálů“.

Proto např. požadavek na uvedení „více nezávislých zdrojů“ pro jednu jedinou zprávu, který je naprosto opodstatněný u seriózních médií, považuji u blogů za nesmyslně přehnaný, úplně stačí jeden zdroj. A pokud někdo čerpá ze zdrojů, které já osobně považuji za pochybné či nevěrohodné, tak takového bloggera na problém upozorním v diskuzi…, no a když to „nepomůže“ (na to, čemu věříme a čemu ne, máme každý právo na vlastní názor…), tak jej nebudu příště číst a „karmovat“.

Nechť rozhodnou čtenáři. A s tím souvisí ještě jedna věc – myslím, že čtenost a karma by se měla zohlednit i na samotné titulce mnohem víc než žebříčkem „nejlepší desítky“, např. možností dočasně „povyskočit“ více vzhůru, tzn. Více čtené a „karmované“ články by se na titulce udržely déle a čas zveřejnění by byl jen „hlavním“, nikoli „jediným“ kritériem.

Tož nechám se překvapit, zda se aspoň jeden z mých „zlepšovacích návrhů“ uplatní, řekněme ve „střednědobém“ či „dlouhodobém“ časovém horizontu – ne nadarmo se říká – třikrát měř a jednou řež.