Proč je multikulturalizmus v současnosti neslučitelný s demokracií?

Protože většina světové populace si chce hájit vlastní domovské kultury, ať jsme to my, Egypťané, Poláci, Afghánci, Rusové, Číňané nebo Japonci.

Jde jenom o to, zda a kde se původní kultury udrží a kde budou nahrazeny nějakými jinými. Ale multikulturalizmus je stejně bláhová utopie jako čistý komunizmus (každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb). Naráží na meze lidské přirozenosti.

Každý přistěhovalec je rád, když je hostitelská země k jeho zvykům co nejvíce tolerantní. Ale ptejme se, kolik z nich by chtělo stejnou míru tolerance pro přistěhovalce do jejich domovské země. Jednoduchý princip – jakou míru tolerance žádáš po ostatních, takovou míru tolerance musíš sám ostatním poskytnout. A když budeme postupovat tímto směrem, zjistíme, že multikulturní ideologie nemá šanci, její hlasatelé se nebudou moci opřít ani o většinu „nezápadních“ kultur, protože i jinde ve světě se lidé nechtějí dobrovolně vzdát svých zvyků a svého způsobu života jen proto, že jim to nějaká samozvaná skupina „moudrých“ nakomanduje. A Evropa je opravdu poměrně malý světadíl, kam se celá Evropská unie populačně „hrabe“ třeba na Čínu? Nebo na Indii, takový „vzor multikultury“, že v mnoha indických státech trestají změnu náboženství různou formou pronásledování? Chtějí snad naši „bojovníci za ilegální migraci“ podobné uspořádání, jako je v „multikulturní“ Indii, kde spolu „v klidu a míru“ žijí hinduisté, muslimové, sikhové, buddhisté či křesťané? Chtějí „rozparcelovat“ Evropskou unii po indickém vzoru na „Indii“, „Pákistán“ a „Bangladéš“, jen s jinými názvy?

Tak kupředu, „bojovníci dobra“, směr Kašmír!