Jistě všichni vzpomínáte na kritiku vůči prezidentu Zemanovi ohledně nedodržování „ústavních zvyklostí“. Ovšem prezidentský kandidát Drahoš v podstatě „hrozí“ přímým porušením ústavy svým odmítáním referenda o EU.
Tvrdí to známý brněnský odborník na ústavní právo Zdeněk Koudelka.
„V případě referenda je však Drahošův výrok zcela mimo ústavu. Celostátní referendum stanoví ústavní zákon. Vůči němu nemůže prezident uplatnit veto a lze jej vyhlásit i bez jeho podpisu. Referendum se koná, nastanou-li podmínky stanovené ústavním zákonem. Iniciátorem obvykle je parlamentní komora nebo petice určeného počtu občanů. Prezident bývá pověřen kontrolou tohoto procesu. Například na Slovensku přezkoumává, zda je dostatečný počet platných podpisů občanů. Jsou-li však splněny podmínky pro vyhlášení referenda, nemůže jej prezident znemožnit.“
Drahoš proti ústavě
Z toho je jasně vidět, že nejde jen o „zvyklosti“, zvyklost může být třeba to, že v pivnicích se odjakživa mohlo kouřit. Ale najednou se nesmí, čert vem „zvyklost“, která je daleko daleko starší než naše „posametové“ ústavní zvyklosti. Ovšem, co je dovoleno Drahošovi, není ani z poloviny dovoleno Zemanovi, viz postoj této „aktivistické“ bývalé ústavní soudkyně:
Wagnerová: Zeman porušuje ústavní zvyklosti. Kompetenční spor by prohrál
Argumentujetím, že mezi prameny práva spadají i ony „zvyklosti“. Pokud tomu tak opravdu je, tak by to stálo za úvahu o ústavní novele, která by tento antidemokratický nesmysl odstranila. Stejně jako je možné demokraticky zakázat dlouhodobou tradici či „zvyklost“, ať už jde o kouření v hospodách, hon na lišky nebo cokoli jiného, mělo by totéž být možné i u oněch tzv. „ústavních zvyklostí“, jež v podstatě zabetonovávají určitý stav „na věčné časy a nikdy jinak“.
Ale o tom článek vlastně není. I kdyby měla paní Wagnerová stoprocentní pravdu ohledně „zvyklostí“, stále tu máme onen do očí bijící dvojí metr. Když se hodí, klidně se Drahošovi „odpustí“ záměr blokovat byť v souladu s ústavou schválené referendum, ačkoli v tomto žádné právo absolutního veta z ústavy nemá, stejně tak se mu „odpouští“ záměr nejmenovat vládu, v níž by byli Komunisté, čímž zase pohrdá parlamentní demokracií, v našem případě tím, že vláda by měla vycházet z výsledku parlamentních voleb. Byly případy, kdy prezident podmiňoval jmenování vlády předložením 101 poslaneckých podpisů, aby bylo jasné, zda má taková vláda šanci získat důvěru poslanecké sněmovny. To ještě beru, svou logiku to má. Ale aby prezidentský kandidát rovnou prohlašoval, že nejmenuje vládu s účastí nějaké plně legální politické strany…, tak to už mi přijde jako pokus nastolit jakýsi poloprezidentský systém, který je v příkrém rozporu s naší parlamentní demokracií. Buď je nějaká strana „protiústavní“, pak ji tedy zakažme, ale pokud zde již existuje téměř 30 let a neexistují žádné skutečné právní důvody ji zakázat, tak by neměla být „blokována“, ale respektována jako plnohodnotný politický subjekt, a to i prezidentem.
Pro mě osobně, i kdybych s Jiřím Drahošem nakrásně ve všem ostatním souhlasil, tak tyto dva jeho „sliby“ jsou pro mě dostatečným diskvalifikačním argumentem, aby můj hlas nikdy nedostal.
