Současná doba totiž silně ohrožuje jejich zdravý duševní vývoj. Na jedné straně se vyhazují učitelé, kteří si dovolí dát nezbednému sígrovi pohlavek, kteří mají „nesprávný“ postoj k islámu, ale…
Pětkrát rozvedený učitel učit může, hraní automatů také „není problém“, pokud dotyčný je schopen „fungovat“, časté střídání partnerů také není důvod k vyhazovu, nadměrné pití alkoholu, neprovozuje-li se v pracovní době, je také „v pořádku“, stejně tak s učitelkou po deseti umělých přerušeních těhotenství „není problém“…, a tak bych mohl pokračovat. Místo toho se řeší, jestli dávat malým klukům panenky a holkám autíčka, jestli by se neměla „škrtnout“ Sněhurka s Popelkou,
za chvíli možná přijdou ochránci zvířat a vegani, že by se měla „škrtnout“ i Karkulka, protože „chudáček vlk“ a „myslivec necita a vlkofob“, a co hůř, opět je to chlap, kdyby tak aspoň myslivkyně zachraňovala Karkuláka (nebo Karkulína? Ale to by porušovalo autorská práva té švédské spisovatelky…) s dědečkem před zlou vlčicí…, ale „vony furt samý stereotypy, hele…“…, zkrátka, jak zpíval tuším Petr Nárožný v jedné pohádce – všechno na ruby, všechno na ruby tu je. Nezajímá mě soukromý život hospodského, který mi natočí pivo nebo instalatéra, který mi přijde spravit vodovod, ale učitelé, policisté, soudci či politici…, to je úplně „jiná liga.“
Stará, léty prověřená moudrost většinou nelže. A ta říká, že příklady táhnou. Také se říká, jaký pán, takový krám. I psychologové mluví o tom, že dítě potřebuje při svém vývoji dospělé „vzory“.
Ale jakým vzorem pro naše děti je např. vysoký politik, který, jakmile se stane „politickou celebritou“, „odkopne“ svou manželku kvůli nějaké o deset či dvacet let mladší „krasavici“? A stejně to platí i opačně. Jakým příkladem pro žáky je učitelka, která má každý týden jiného milence, nadto je vdaná, má vlastní děti, ale o jejích prohřešcích už „ví celé městečko“? Je skutečně vždycky na prvním místě svoboda dospělých chovat se nemorálně, i když je to na úkor zdravého a spořádaného vývoje nevinných dětí, které pak i za přispění takovýchto špatných příkladů v dospělosti mohou napáchat ještě daleko horší věci?
Já si tedy myslím, že zájem dítěte by měl být v tomto jasně na prvním místě! A to platí i pro některé zhůvěřilosti, které jsou vysílány na těch nejsledovanějších televizních stanicích. A na případný argument o „právu na soukromí“ odpovím – jde o veřejný zájem a navíc…, nikdo přece nenutí člověka, který gambluje, často se opíjí nebo je silně promiskuitní, aby dělal učitele! Může se zabývat třeba „kosmetikou podlahových ploch“ (uklízením), může opravovat auta, vytvářet počítačové programy nebo, já nevím…, může se dát třeba na archeologii, ale ať pro boha nepracuje s dětmi, a nenarušuje tak jejich mravní výchovu!
A nutno dodat, že skutečně kvalitní a morálně, nikoli jen trestně, bezúhonní učitelé a učitelky si zaslouží alespoň dvojnásobný plat oproti té „almužně“, kterou dostávají teď. Morální bezúhonnost, schopnost empatie (vcítění se) a schopnost „umět to s dětmi“, nevyváží ani deset nejvyšších vysokoškolských titulů!
