Odebírání dětí v Norsku, pěstounská péče jako byznys, a neb peníze až na prvním místě

Když jsem asi před rokem zhlédl film o tzv. juvenilní justici, považoval jsem jej ze tří čtvrtin za "snůžku konspiračních teorií", dnes už si to nemyslím.

Za poslední dobu přibylo kauz souvisejících s neopodstatněným odebíráním dětí norským Barnevernem, tu kvůli "nedostatečnému očnímu kontaktu", tu kvůli vsugerovanému a smyšlenému pohlavnímu zneužívání, tu kvůli přehnané zbožnosti rodičů a dalším "pádným důvodům" k okamžitému odebrání a předání pěstounovi dostatečně "daleko" od "zhoubného dosahu" biologických rodičů.
Ne jednomu čtenáři, stejně jako mně, se do mysli vkrádá neodbytná otázka: Proč to všechno?! Ruská propaganda? Nesmysl. Manipulace? Hloupost; těch případů už je tolik, ozývají se lidé z celého světa i ze samotného Norska, problém se zdaleka netýká jen rodičů - cizinců, ale i rodičů norských. Mají snad úředníci Barnevernu tak "choulostivé" a "soucitné" srdce, že rodičům zakazují se svými dětmi mluvit rodným jazykem, že se jim snaží maximálně omezit návštěvy, např. třikrát ročně na hodinu, citové projevy jako polibek či pohlazení jsou samozřejmě zakázány? Proč když už některé to dítě přece jen vrátí rodičům, dává se přednost nikoli starším dětem, které se již lépe "zvládají", mají k rodičům pevnější citovou vazbu a nejsou již tak "bezbranné" jako např. kojenci či batolata, ale naopak jsou vraceni často děti velmi malé, vyžadující náročnější péči?
Na základě těchto úvah se stále více přikláním k názorům těch, kdož mluví o pěstounství jako byznysu. Před chvílí jsem v jednom článku narazil na postesknutí české pěstounky, že dvacet tisíc za péči 24 hodin denně je pod ůrovní minimální mzdy. Jenže kolik dostávají biologičtí rodiče, třeba takové matky samoživitelky, které musí tutéž "práci na plný úvazek" dělat v podstatě zadarmo (až na ony směšně nízké přídavky), takže současně musí zvládat i "běžnou" práci. A věřte mi, že za pokladnou nebo na vrátnici, případně u mašiny v továrně, si taková matka samoživitelka povětšinou zdaleka nevydělá 20 000 hrubého. A to ještě samozřejmě nic není proti tomu, kolik pěstounům platí štědrý a bohatý norský stát. No tak "neberte to".
A v tomto světle se věci okamžitě začínají vyjasňovat. Nejde o zájem dítěte, nejde o oční kontakt či přehnanou zbožnost rodičů, nejde o to, že matka, která zvládá dvě zdravé děti, by nezvládla třetí dítě trpící autizmem. Jde o to odebrat dostatek dětí pro pěstouny tak, aby to vypadalo co možná nenápadněji - proto maximální nezávislost na vládě, všemožné rozmanité záminky (aby to vypadalo efektněji), nucení dětí, aby proti své vůli obvinily vlastní rodiče z pohlavního zneužívání, proto snaha odvést je co nejdál od bydliště rodičů, proto snaha návštěvy maximálně omezit a udělat maximum proto, aby se zpřetrhaly vazby mezi dětmi a jejich biologickými rodiči. A proto se také snáze vracejí kojenci a batolata než starší děti - ty nevyžadují tak intenzivní péči, mnoho věcí již zvládnou sami, proto jsou "zajímavější" pro ty pěstouny, kteří své povolání dělají v první řadě pro výdělek s "volnější pracovní dobou". A nelze pominout nátlak na rodiče, aby případy svých odebraných dětí nezveřejňovali a nežádali vlády svých zemí (jde-li o cizince), o pomoc pod hrozbou, že jinak ztratí jakoukoli šanci na navrácení svých dětí.
A pak logicky musí přijít "něco za to". Nevím, jak je toto organizováno, ale jistě není tak těžké zorganizovat korupční systém ve stylu - vy, úředníci z barnevernu "dodáte" dostatek dětí pro pěstouny a my - pěstounské organizace - vám od nich vybereme nějakou tu "malou domů". Vždyť ve zdravotnictví to funguje běžně - tedy uplácení lékařů farmaceutickými firmami, aby předepisovali v maximální míře léky právě těchto firem, protislužbou může být jak úplatek v hotovosti, tak např. proplacení "výletu" na nějaký ten lékařský kongres v nějakém hezkém přímořském letovisku..., třeba v Karibiku.
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že plně podporuji jak krátkodobou, tak dlouhodobou pěstounskou péči, když tato funguje, jak má, je pro dítě nesrovnatelně prospěšnější než péče ústavní, zjm. v případě dlouhodobé varianty. Jenže pokud tady má někdo reformovat systém ve prospěch pěstounů, tak to musí být lidé, kteří otevřeně uznají závažnost nedostatků norského či britského systému a důsledně se postarají, aby fungoval propracovaný dohled nad celým systémem, od úředníků po samotné pěstouny, který by případný "obchod s dětmi", některými nazývaný "juvenilní justice", omezil na minimum blížící se nule. Zatím ovšem v případě Česka registruji spíš pravý opak - tvrdošíjné a sveřepé hájení skandinávsko-britského systému, včetně toho norského, ze strachu, že přílišné mediální "propírání" zahraničních případů bezdůvodného odebírání dětí by mohlo ohrozit samotnou myšlenku rozvoje pěstounské péče tím, že by to poškodilo pověst pěstounství obecně. Ve skutečnosti však dobré jméno pěstounů ničí ti obhájci pěstounské péče, kteří nedostatky ne jen norského systému veřejně popírají či bagatelizují, což pak u veřejnosti vyvolává strach, že reforma tímto směrem by se až příliš inspirovala systémy podobnými tomu norskému, neboť strůjci reformy příliš zavírají oči před zločiny páchanými norskou sociální službou barnevernet.
Související bloggeři:
Jitka Fialová
http://fialovajitka.blog.idnes.cz/
Jordanka Jirásková
http://jordankajiraskova.blog.idnes.cz/
Tomáš Zdechovský
http://zdechovsky.blog.idnes.cz/
Andrej Ruščák
http://andrejruscak.blog.idnes.cz/