Zajímavé návrhy, nad kterými se jistě stojí zamyslet. Ten jeden blog denně by nebyl marný. Mně tady nejvíce chybí antikarma.

V ten den, kdy to autor napsal, publikoval 3, slovy tři, blogy

Takže žádná zpětná vazba, zda to někoho zajímá..., nebyla by to škoda? Nebylo by to jako "psát do větru"? Vemte si, že tam, kde není tak vymakaná zpětná vazba (čtenost, hodnocení, diskuze...), třeba "papírové" časopisy nebo knížky..., tak tam právě jediným "rozhodčím" je nakladatelství/redakce, která si na základě vlastních pohnutek/názorů/názorů majitele rozhoduje, co vydá a co ne??? A ne vždy dobře "trefí", zda o dotyčný výtvor bude zájem či nikoli? Není fakt lepší, když to zhodnotí sami čtenáři?

To byla reakce na mě?

Jestli ano, pak odpovím, že lepší žádná než špatná. Zvlášť když není jisté, zda se skutečně jedná o zpětnou vazbu.

Jakékoliv soutěžení vede k rivalitě, ta pak i k animozitám s následným rozkladem týmu. Proto nemám soutěžení ráda.

Já bych ty články nehodnotila vůbec.

Karmu bych zrušila jako nadbytečnou.

Měl byste si uvědomit, že kvalita obrazu nespočívá v tom, jak dlouho ho malíř maloval

a jaký materiál použil. Vidím, že nemáte do čeho píchnout, tak se trvale zabýváte hloupostmi.

Kvalita obrazu na tom skutečně závisí. To ovšem neznamená, že každý umí cenit kvalitu a nedá se zlákat pozlátkem nebo všeobecným míněním.

Paní Jandová, to si snad děláte legraci. Kdybyste si to přečetla důkladně, dočtete se, že já navrhuji "strojově měřitelná" kritéria typu délku článku, počet odkazů či fotek, a výslovně zdůrazňuji, že nechci, aby o kvalitě blogů subjektivně rozhodovali skupiny lidí, ať už je nazveme "redakcí" či "komisí". :-) Takže na nesouhlas s mými návrhy máte plné právo, to vám nijak neupírám, ale prosím, nepodsouvejte mi něco, co jsem v dotyčném článku vůbec nepsal. Děkuji. :-)

chcete snad tvrdit, že kvalitu článku lze měřit jeho rozsahem, počtem odkazů, či podle fotek???

Tak to vypadá, že nám tu ten blogový komunismus chcete zavést vy, člověče. Vytvoříme komise, které budou rozhodovat o tom, který článek je kvalitní a který ne, a který bloger má nárok na výsady a který si to nezaslouží. Ten současný systém zdaleka není ideální, ale to, co navrhujete vy, je ještě mnohem horší.

A jen tak mimochodem, Bloger smí publikovat 3 články za 24 hodin. Vy už dnes máte dva, s odstupem cca půldruhé hodiny. To ještě stačíte jeden, ale musíte až po čtvrté hodině odpolední, abyste se vešel do toho čtyřiadvacetihodinového limitu.

Paní Martino, moc díky za věcný příspěvek, velmi si jej vážím. Tomu člověku, co tu píše o "chucpe" a účelově hodnotí to, že mám jiný polit. názor než on, odpovím: ano, píšu dva blogy denně, někdy i tři, protože tak činí i ostatní. Něco jiného je stejný metr pro všechny, ovšem nevidím důvod, proč se nechat vytlačit tím, že "moralisticky půjdu příkladem", zatímco ostatní budou využívat možností na maximum. :-) Ale konkrétně u něj musím "na férovku" uznat, že dva blogy denně nepíše, a chápu jeho nespokojenost, že to, čemu on říká "nenávistné blogy", tady má z pravidla větší úspěch..., tím nemyslím sebe, s čteností jsme zhruba nastejno..., ale obecně. Také mě mrzí jako slepce, že mé články o postižených nemají takovou úspěšnost jako mé články třeba o migraci či EU. :-( Místo politického kádrování jiných bloggerů, které já rozhodně nepraktikuji, max. na něčí blog odpovím svým oponentním blogem (ale bez kádrování...), byste se měl podívat na to, kolik je v mých blozích informací a jak jsou ozdrojovány, příp. "vycucány z prstu", než začnete házet špínu. :-) Argumentu typu - nehledět na karmu+čtenost a psát pro radost rozumím a bloggerů, kteří takto píší, si cením. Jenže, nemohu si pomoci, ale pokud by mě ta čtenost nezajímala, tak mohu psát "do šuplíku", případně to poslat pár kámošům a známým a není důvod to publikovat tady. Blogy, články nebo knihy se píší, aby byly čteny, stejně jako se hraje muzika, aby ji někdo poslouchal, a točí se filmy, aby se na ně někdo díval. :-)

Vážně? A tomu člověku? Jo, hroznej chlápek, já vím.

Tak tomu fakt říkám chucpe - a jen v tom negativním smyslu (pro upřesnění) - někdo kdo tu plodí dva nenávistné a většinou nesmyslné či lživé blogy denně, sesmolí podobný "pracný" elaborát. Červený bedrník, OPĚT navrhuje

"A jak k tomu přijde blogger, který se piplá „dvě hodiny“ s nějakým výživným a „promáknutým“ článkem, když si pak přijdou jiní, kteří „vychrlí“ tři krátké a neozdrojované články deně, čímž ten pracný článek zachvíli „spadne“ někam do spodní třetiny titulní strany, než si ho lidi vůbec zvládnou přečíst? Není to o nějaké „korektnosti“ či „nekorektnosti“, je to spíš o pracnosti a množství sdělených informací v rámci jednoho článku."

To jsou, Karle, autorova slova i případ. Jak k tomu chudák se svými vypiplanými a ozdrojovanými články přijde? ;-)

Nejlepsi je psat pro radost a nepremyslet nad karmou a ctenosti, ktera je oproti blogum na wordpressu nebo bloggeru nekolikrat vyssi. Hezky den

Byť po žádné spravedlnosti nevolám, velmi mě těší Váš postřeh o rozdílné pracnosti článků na blogu. Nesměle dodám, že se nemusí jednat jen o hodiny, ale i o řadu dní a týdnů. A to ještě nepočítám finanční náklady, které mohou být opravdu značné.

U fotoblogů samozřejmě potřebujete techniku, která je ovšem k ničemu, když nemáte, co fotit. Takže tu máme náklady na cestování (doprava, ubytování, pomůcky.....) nebo pořizování vhodných objektů (do těch, co jsou zdarma, stačí investovat více času, ovšem v tu pravou chvíli, na niž čekáte nebo číháte).

Digitální fotky je třeba upravit (=ekvivalent vyvolávání), aby byly jakž takž koukatelné. To také stojí peníze (HW,SW), ale hlavně velké množství času (několik minut na každou, když Vám na ní záleží, přičemž upravím podstaně více snímků, než kolik nakonec zveřejním).

Roztřídit je, probrat a sestavit z nich článek už je prkotina. Nicméně pořád náročnější, než psát holý text (dřív jsem se neobešla bez html, dnes je to jednodušší, ale fotky musím nejdříve zmenšit nebo nahrát jinde, kde se zmenší automaticky, pak teprve mohu tvořit vnitřní galerii, z níž vybírám jednotlivé obrázky do článku).

Je-li fotoblog s textem a třeba tabulkami, boxy nebo odkazy, vše se samozřejmě komplikuje. Pro mě osobně je nejtěžší dosáhnout spojitosti, jelikož vložené obrázky text tříští, odvádějí pozornost.

To pak není divu, že je fotoblogerů tak strašně málo, že ani není třeba, aby mezi sebou soutěžili.

Ale paní Moudrá, hlavně se nám nesnažte namluvit, že jste si pořídila drahou techniku jenom proto, abyste nás mohla obšťastňovat svými výtvory. Vás to prostě baví a podle mého jste to dělala už dříve a se vznikem blogů jste pouze získala možnost, jak se o výsledky vaší zábavy podělit s druhými. Já proti tomu vůbec nic nemám, vaše fotky se mi líbí a dokonce jsme podle jednoho blogu podnikli výlet, který se nám líbil. Ale neříkejte mi, že to děláte jenom kvůli nám.