Demonstrovat na konzervě vepřového ve vlastní šťávě prohnilost Evropské unie a současných elit, vyžaduje notnou dávku kreativity, i když tentokrát se do textu nepodařilo implantovat neomarxisty a nezbytné sluníčkáře.

Moje babička celý život vzpomínala na úžasné vepřové konzervy UNRRA z potravinové pomoci poválečné Evropě, táta tvrdil, že to byl svátek, když se to růžové maso objevilo na talíři. Jinak celý život odmítal konzervy konzumovat.

O jedněch prázdninách jsem byla na brigádě ve Frutě, kde se vyráběl lunchmeat, a po tom zážitku mě ani ve snu nenapadlo, abych ho pozřela. Za studentských let bylo poživatelné leda lečo, trenčanský párek s fazulou a májka. A když se poštěstilo, tak vynikající čínské konzervy - vepřové, lunchmeat nebo vepřové po sečuánsku. Zboží dovezené z Číny se tehdy vyznačovalo špičkovou kvalitou, ať už to byly zmíněné konzervy, ale zejména hedvábí či porcelán, na rozdíl od dnešních čínských šuntů.

O skutečné kvalitě tehdejších masných výrobků by se dalo s úspěchem pochybovat. Před časem jsem se dozvěděla od šéfa Odbytového družstva Centrum, které s masem obchoduje, že dnešní kvalita masa je nesrovnatelně vyšší, než před rokem ́89, např. že se tu tehdy prodávalo pouze hovězí z dojného skotu, které se v západních zemích dávalo jen do psích konzerv, kdežto dnes už se tu běžně chová masný skot.

Dřív byly potraviny v jedné cenové hladině od Šumavy k Tatrám, dnes si každý může vybrat podle své peněženky a je na něm, jestli dá přednost kvalitě před množstvím.

Nepripominejte mi to. Krasne ruzove maso z lososa, cokolada ktera chutnala jako cokolada, limonada v prasku a prasek co se zamichal do horke vody a bylo to kafe. Ale byly v tech baliccich takei boty a nejake osaceni.

Konstatovat, že dnes si každý může vybrat "kvalitní" potravinu podle své peněženky silně pokulhává s realitou prokázanou nejedním výsledkem testu dTest, kde ty nejdražší potravinové výrobky mají často jedno z nejhorších hodnocení kvality.