Při vší úctě, při hodnocení stavu světa je zřejmě i nutný i vizuální vjem, všechno se vyčíst a nastudovat nedá. Podle teorie pana Mikuláška by např. Dánsko a Švédsko, které přijímaly uprchlíky od 60. let 20. století a dnes jsou považované za multikulturní země s relativně velkým podílem přistěhovalců, měly vykazovat naprostý rozpad tradičních hodnot a mezilidských vazeb, které držely společnost pohromadě.

Stačí ale tyto země navštívit, abychom se přesvědčili, že to tak vůbec není. Naopak. Už při průjezdu Dánskem či Švédskem Čecha zarazí, že snad u žádného domu nechybí stožár, na němž se třepetají jejich vlajky (u nás se už nevyvěšují na soukromých domech ani o státních svátcích), jejich tradiční svátky (u nás dávno zapomenuté) tam lidé opravdu slaví (letní slunovrat, Lucky atp.), zatímco pro nás jsou pouhým dnem pracovního klidu.

Jejich slavní rodáci se těší obrovské úctě (ve Švédsku např. A. Lingrenová, v Dánsku H. Ch. Andersen etc.); v malé obci v Jutsku, nám tamní škola předvedla hudební představení vycházející z dánské historie, ve kterém vedle sebe účinkovali malé Dánky, Vietnamky, Tamil, Fin a dívenka původem z Afriky. S pýchou nám v té vesničce představili eskymácké muzeum, kde funguje i mezinárodní divadelní škola, kterou provozují dva gayové - Nor vystudovaný v Praze, a Eskymák. A všichni tam žijí v záviděníhodné svornosti a pospolitosti.

V jednom českém týdeníku vyšel dopis švédského novináře českého původu, Hynka Pallase. V závěru napsal: "Je Švédsko otevřené proto, že je to bohatá země? Ano, ovšem bohatá je i proto, že se z homogenní společnosti změnila na společnost přistěhovaleckou. V zemi, kde stoupá průměrný věk populace a rodí se relativně málo dětí, jsou imigranti ekonomickou nutností. Ale jde o víc. Přistěhovalectví změnilo Švédsku perspektivu; kultura není neměnná veličina, přijímá nové impulzy, neustále mění svůj charakter. Většina Švédů se toho nebojí, protože volba je pro ně jednoduchá: nepomáhat a neintegrovat se do světa 21. století znamen

Vládní politika ve Švédsku rozhodla, že se bude ročně přijímat 80 000 - 100 000 přistěhovalců, tak se nepřipouští žádná kritika v médiích a jede se bez ohledu na náklady, zda je pro všechny nové spoluobčany místo, práce a uplatnění, či jakého druhu jednotlivce sem přijímáme. Znamená to též, že se nelze dozvědět, kolik tato politika vlastně stojí, zamlčují se zločiny, které muslimští přistěhovalci páchají, a tito zločinci se ani příliš nepronásledují. To by totiž mohl nějaký PK-levičák křičet, že jde o rasismus a diskriminaci. Což se také snad denně děje. Na druhé straně se tyto živly nechávají klidně řádit, když muslimové pronásledují židy nebo ženy na ulicích Malmö i jinde, nebo obchodují s drogami. Ve Švédsku si člověk musí dávat pozor, aby něco neřekl, co by PK-ideologové mohli prohlásit za „štvaní proti skupině lidí“ - na to je zákon a může to mít vážné následky pro dotyčného.

Pramen : Neviditelný pes autor Novák

Domnívám se, že Hynek Pallas svým dopisem právě reagoval na toho Nováka. Nevím, kdo je onen Novák, ale Hynkův otec Jiří Pallas (mj. přítel Karla Kryla), organizoval před svou emigrací do Švédska v r. 1977 koncerty sdružení Šafrán, což byli folkoví písničkáři jako např. Hutka, Třešňák, Merta, Burian, Dědeček, Voňková atp. Ve Švédsku pak vydával alba písničkářů, kterým zdejší režim neumožnil koncertovat a vydávat desky.