Šokující výsledky přinesla studie Dunajské univerzity v Kremži, průzkum zahrnoval současné i dřívější imigranty i v Rakousku narozené muslimy.
Zdroj v Němčině zde, převzatý v Češtině zde.
Průzkumu se zúčastnilo 1129 respondentů různých národností – Čečenci, Afghánci, Syřané, Turci či Somálci, přičemž mezi jednotlivými skupinami jsou samozřejmě rozdíly. Ovšem čísla šokovala i rakouského ministra pro integraci.
„Zarážející je fakt, že více než polovina uprchlíků a asi čtyřicet procent Turků se příliš nepodivuje tomu, když muži nepodají ženám z náboženských důvodů ruku.“
Na první pohled možná malichernost, ale nepodáním ruky to začíná…, vraždami ze cti to může končit.
Čtvrtina uprchlíků by si přála žít v Rakousku podle islámského práva šaría. A to jsou jen ti, kteří se to nebáli tazatelům „na férovku“ přiznat. Kolik asi bude těch, kteří smýšlí podobně, ale před jinověrci se tím „dvakrát nechlubí“, si netroufám odhadovat. Připomínám, že počet imigrantů v Rakousku je, pokud vím, v řádu statisíců.
Další zdánlivá malichernost, ale dost podstatná, je, že u dvou třetin respondentů hraje zásadní roli, aby jejich partner či partnerka vyznávali stejnou víru, takže úvahy, že „kultury se promíchají, a budou si tak blíže…“ se v tomto světle zdají velmi naivní.
A jak si rakouští uprchlíci muslimské víry podle průzkumu představují právo na svobodu projevu?
„Je paradoxní, že rovnost mezi náboženstvími formálně uznává až 80 % respondentů, nicméně 60 procent uprchlíků a Turků by zároveň zakázalo vtipy o islámu.“
A když k tomu přidáme statistiky ohledně porodnosti…
Islám bude do konce století nejrozšířenějším náboženstvím, tvrdí studie
A z toho plynoucí možnost, že muslimské komunity budou čím dál více aktivní jako voliči a politici, přičemž značná část z nich může podporovat např. omezování svobody projevu nemuslimů, třeba prosazováním zákazu vtipů o islámu či karikatur proroka Mohameda, může navrhovat zákazy vepřového na školách, oddělenou výuku holek a kluků či třeba úplný zákaz alkoholu…, je skutečně onen strach z islamizace založený na „nepodložených předsudcích“, jak se nám snaží namluvit zastánci „vítací politiky“, multikulturalizmu a politické korektnosti?
Já tedy myslím, že tyto obavy jsou až příliš oprávněné a podložené skutečnými fakty, nikoli „dezinformacemi“ či „hoaxy“, a že tudíž nejde o tzv. „nenávist k jiným kulturám“, ale o naprosto přirozený strach o vlastní svobody, tradice, životní styl, ale hlavně…, strach o osobní bezpečnost.
