Tak pan Babiš se přidal k našim „elitám“, odmítl, podobně jako Drahoš, referendum o setrvání či vystoupení Čr z EU. Asi také „ví nejlíp“, co je pro „ovčánky“ to „nejlepší“.
Pro mě ovšem žádné překvápko. Vždyť přece Agrofert, zemědělství, eurodotace ne jen na onu řepku, u níž „pražská kavárna“ zarytě odmítá přiznat barvu, že totiž hlavní důvod, proč ji Babiš pěstuje, jsou právě nesmyslně nastavené dotace z Bruselu, které podobné „rostlinky“ silně zvýhodňují. Z podobného důvodu jsem mj. ve svém předchozím článku kritizoval antibabišovskou kampaň po způsobu probruselských „elit“, zastávajících až fanaticky havlovsko-merkelovsko-clintonovské názory a postoje.
Babiš: Referendum o vystoupení z EU by bylo pro Česko zničující
Ovšem tímto se pan Babiš i veřejně přidal k elitářům, kteří pohrdají opravdovou demokracií, v překladu „vláda lidu“, a uráží inteligenci občanů, neb stejně jako např. prezidentský kandidát Jiří Drahoš, fakticky dává najevo, že my, obyčejní lidé, jsme příliš „hloupí“, abychom mohli rozhodnout ne jen o vstupu, ale i o případném výstupu. Samozřejmě souhlasím s tím, že daleko daleko lepší by byla opravdová reforma Evropské unie k omezení nadbytečných regulací, byrokracie, poručníkování a k větší suverenitě členských států, než to hned „zabalit“ a z Unie odcházet.
Ovšem, podstatný rozdíl je v tom, že já dávám naše národní zájmy na první místo, tj. odmítám přístup – musíme zůstat v EU za každou cenu, i když žádná reforma naznačeným směrem ne jen nebude, ale dokonce půjde právě opačným směrem, k těsnější federalizaci a k posílení moci bruselských institucí v čím dál více oblastech našich životů. Raději být chudý, ale svobodný. Vypěstovat obilí či brambory zvládneme, chovat prasata či krávy také, domy si rovněž dokážeme postavit bez EU, vyrobit elektřinu…, takže dostupnost základních životních potřeb nijak neutrpí, možná pro ty nejchudší z nás by se ještě zlepšila, protože mimo EU bychom např. daleko lépe mohli donutit ČEZ a distributory k výraznému zlevnění elektřiny.
Pravda, nejspíš by byla dražší a hůře dostupná západní elektronika a některé další dovozové zboží a komodity, ale stejně se jí čím dál více dováží z asijských zemí…, možná bychom museli opět transformovat, čili „překopat“ naši ekonomiku, abychom tak nebyli závislí na vývozu do Německa a dalších bohatých členů EU, ono řekněme si narovinu, každá legrace něco stojí, když se vám kupř. začne zajídat těsný byt ve velkoměstě, rozhodnete se ho prodat a postavit si domek se zahrádkou někde na venkově, tak to také zabere nějaký čas, kdy se musíte uskromnit, také se musíte smířit s tím, že na venkově nebudete mít v určitých ohledech takový komfort jako ve velkoměstě…, tady bychom si neměli nic nalhávat. Podstatné je, zda je pro nás lepší žít v konzumním otroctví, kde máte zajištěn jakýsi, v našem případě podřadný, ale zatím stále pro většinu lidí přijatelný ekonomický standard, nebo zda je pro nás důležitější svoboda, tedy život bez té spousty poručníkování zhora, zda smíme či nesmíme při rekonstrukci historických bitev používat muškety, s kým mimo Unii a v jaké míře smíme či nesmíme obchodovat (protiruské sankce…), kolik imigrantů musíme přijímat a odkud…, zkrátka zda se necháme „koupit Bruselem“, nebo se rozhodneme odejít jako kdysi staří Izraelité z egyptského otroctví, i když za to museli zaplatit oněmi pověstnými čtyřiceti lety na poušti a místo masa jíst „pořád tu stejnou“ manu.
A pan předseda hnutí ANO už nám svůj postoj prozradil. Bližší eurodotační „košile“ než „kabát“ opravdové svobody a demokracie, a neb byznys nade vše.
„Je potřeba vysvětlit našim občanům, že jsme v úplně jiné pozici než Velká Británie. Je potřeba vysvětlovat, proč jsme v EU a jaký to má dopad na naši ekonomiku. Máme tady šest tisíc německých firem, investují u nás a zaměstnávají lidi,“ citují Babišovo vyjádření k otázce referenda o czexitu ve výše odkazovaném článku.
Naopak já volím „rovnou páteř“, i s těmi případnými „čtyřiceti léty na poušti“, i když bych určitě s rozhodnutím o setrvání či vystoupení z EU zatím nespěchal, protože ještě není úplně vše ztraceno. Ovšem navenek je třeba dát do Bruselu a Berlína signál, že nejsme těmi, kdo chce jen brát a nic obětovat, jak nás pomlouvají mocipáni v západní Evropě, ale že je nám svoboda, jak v občanském, tak národním slova smyslu, natolik cenná a drahá, abychom pro ni byli ochotni podstoupit i nemalé ekonomické oběti.
Je velmi politováníhodné, že k tomuto zatím mnoho lidí, a to ani ze zastánců co nejrychlejšího odchodu z EU, nenašlo odvahu a nalhává sobě i ostatním, že by žádné oběti být nemusely. Musely, jak se říká, za všechno se platí, resp., něco za něco…, jde jen o to, co má pro každého člověka větší cenu, zda „chléb a hry“, nebo možnost v maximální možné míře o vlastním životě rozhodovat sám, bez zbytečných příkazů a zákazů odněkud „zhora“.
A na toto téma by měla být urychleně nastolena veřejná diskuze bez „lakování narůžovo“, ať už bytí, či nebytí v Evropské unii, je třeba se vážně a nezaujatě zabývat pozitivy i negativy obou možností tak, aby se v následném referendu každý z nás mohl kvalifikovaně, svobodně a informovaně rozhodnout, čemu dává přednost.
