Když někdo najede autem do lidí, prostě strčme hlavičky do písku, dál se usmívejme na svět a nenechme se zlomit. Když vám zjistí zhoubný nádor, přece toho chudáčka nedáte vyříznout, jen se nenechte zlomit!
Když má nějaká lokalita problém s častými záplavami, neberte, pro všechno nasvětě, vodě právo na svobodu pohybu a nestavte „hydrofobní“ protipovodňové hráze, prostě normálně pracujte, studujte, bavte se, jako by se nic nestalo, a hlavně, nenechte se zlomit, to přece ta mrška rozvodněná řeka chce, vzít vám váš způsob života a dostat vás nakolena!
Když dostanete teplotu, nebuďte nehumánní, nevražděte chudáčky bacily „xenofobními“ antibiotiky, choďte normálně do práce, do školy…, buďte s bakteriemi solidární, a nenechte se zlomit! Ukažte jim, že vás do té postele nedostanou, že si nenecháte vzít svůj způsob života, naopak, o to více se hýbejte a zajděte třeba do fitka, ať vidí, že vás nezdolají! A marné není ani nějaké to přeplněné kino či koncertní sál, přece musíte jako „správní humanisté“ zajistit pro chudáčky bacily dostatek životního prostoru a „propašovat“ je i do nosů a hrdel těch „zlých xenofobů“, kteří je zarytě odmítají!
Tak strkejme hlavy do písku a buďme solidární jako Buddha v jednom ze svých údajných minulých životů, kdy ho soucit ovládl natolik, že nasytil hladového tygra masem z vlastní nohy! Myslete na to, že život toho největšího masového vraha, dokonce i toho nejmenšího viru, je důležitější než život váš. Ať žijí (ne jen) lidská práva, ale i práva zhoubných nádorů na důstojné zacházení a práva bakterií na „životní minimum“! Jsme přeci všichni součástí jedné planety!
A pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, máte to marný!
