Přestože jsem od narození slepec, první demonstrace jsem se samostatně účastnil, když mi bylo necelých šestnáct, konkr. V lednu 2001.
Ano, byl jsem tehdy naivní a šlo o demonstraci na podporu tehdejší stávky v České televizi. Kdybych tehdy věděl, co se z ČT v budoucích 16ti letech stane, radši bych zůstal doma. Ale o to tu vůbec nejde.
Stále slyším, a nutno dodat, že povětšinou oprávněnou, kritiku na Evropskou unii, soukromé exekutory, multikulturalizmus, nízké důchody nebo třeba na nekvalitní potraviny dovezené z Německa, někomu pro změnu vadí třeba protikuřácký zákon nebo ruská, případně americká či česko-televizní propaganda, vysoká daň z benzínu či naopak příliš mnoho aut v centrech měst, na tom až tak nezáleží…, ale když se dotyčných kritiků zeptám, proč nevstoupí do nějaké politické strany, proč nejdou demonstrovat nebo proč nakupují ty nekvalitní potraviny z dovozu místo našich, stále slyším tytéž výmluvy (politicky korektně se tomu říká „alibizmus“) – já to nevytrhnu, nemá to smysl, ti „nahoře“ si to stejně udělají podle svého, tak proč se tahat někam do Prahy (někdy by stačilo jen do nejbližšího krajského města…) na nějakou demonstraci, která stejně nic nezmění, atd., atd. Pak se ovšem nelze divit, když jen stále čekáme na nějakého „spasitele“, který konečně nastolí „ráj na zemi“, ale sami jsme líní třeba jen jednou ročně do těch ulic vyjít, koupit si o pár kaček dražší český párek místo nějakého šizeného bůh ví odkud, radši budeme tlustí…, tak se není co divit, že jsme tam, kde jsme.
Samozřejmě, že deset či sto lidí na Václaváku to opravdu nevytrhne, o tom žádná. Ale sto tisíc či tři sta tisíc lidí na Václaváku…, to už by bylo „úplně jiné kafe“! Toho už by si politici museli všimnout, protože sto tisíc voličů, které nespokojenost „vyhnala do ulic“, přičemž další milion voličů zůstal doma, ale myslí si totéž, co ti protestující…, to už v zemi s demokratickými volbami nelze jen tak „nechat plavat“.
A stejně to je s těmi potravinami…, nebo s bojkotem určitého zboží obecně. Pokud bude jeden člověk bojkotovat výrobky firmy X, tak se nic nestane. Pokud ovšem výrobky téže firmy přestane nakupovat např. deset či dvacet procent bývalých zákazníků…, tak už to dotyčnou firmu nejspíš donutí se zamyslet, jestli takhle pokračovat dál a postupně přijít o značnou část zisku, nebo se začít konečně vážně zajímat, proč jí tak rapidně poklesl odbyt a co udělat proto, aby se bývalí zákazníci zase vrátili, případně aby za ně získala zákazníky jiné.
V jednotě je síla. Ano, zní to jako pustá zprofanovaná fráze z minulého režimu, ale její pravdivost znal již i byzantský císař Porfyrogennétos, který je autorem známé pověsti o velkomoravském knížeti Svatoplukovi a jeho třech synech. Kdo jste ji ještě neslyšeli/nečetli, silně doporučuji!!!
POVĚST O TŘECH PRUTECH SVATOPLUKOVÝCH
„Napomínal je pak, aby jeden proti druhému nečinili rozbroje, a ukázal jim takový příklad: Vzal a svázal tři pruty a podal je prvnímu synovi, aby je zlomil. Když tomu nestačily síly, dal je opět druhému a podobně i třetímu. Potom rozdělil ty tři pruty a dal je třem po jednom. Oni je vzali a na příkaz, aby je zlomili, ihned je přelomili. „
A až zase budete s něčím nespokojení, nedívejte se na příslušnou demonstraci jen v televizních zprávách, vzpomeňte si na Svatopluka a vyražte do ulic, protože možná právě vy jste tím chybějícím prutem, takže ty zbylé budou snadno zlomeny!!!
