Šokovalo mě to natolik, že se teď místo oblíbeného slunění „piplám“ s dohledáváním informací, jak to tedy skutečně bylo.
Takže začněme u našich nejbližších, resp. U jejich vlády:
„Dohoda podle slovenského ministra vnitra Roberta Kaliňáka zajišťuje tvrdší kontrolu, která zabrání teroristům a kriminálním organizacím získávat zbraně.“
A co odbojné konzervativní Polsko?
„Zásadní problém podle Chovance měli s poslední kompromisní podobou návrhu směrnice o zbraních kromě České republiky také Poláci a Lucemburčané, kterým se ovšem naopak zdála nedostatečně přísná.“
Postoj Maďarska se mi nepodařilo dohledat, ať jsem googlil, jak jsem googlil, zkoušel jsem i Angličtinu..., z čehož vyvozuji, že asi nějaký silný nesouhlas z se z maďarské strany rovněž „nekonal“, místo toho se mi ukazovaly články v Angličtině o nesouhlasu České republiky s touto evropskou direktivou.
Co to znamená? Z mého pohledu – byli jsme našimi visegrádskými partnery zrazeni, necháni „ve štychu“, či jak si to kdo pojmenuje. A dále to pro mě znamená, že s proklamovaným vlastenectvím politiků, jako je Beata Szydlová či Viktor Orbán, to asi zase „nebude tak horké“.
Domnívám se, že bychom k této zradě naší země ze strany našich visegrádských „spojenců“ neměli mlčet, ale narovinu a popravdě našim občanům říci celou pravdu, který další stát EU nás podpořil a hlasoval proti této evropské direktivě, příp. našim občanům sdělit, že jsme v tomto zůstali sami jako onen pověstný kůl v plotě!