V podstatě jde o formálně demokratický způsob přehlasování (já říkám „převálcování“) menšiny většinou, ale z pravidla je to cesta dopekel a jednou se vymstí.
Jednoduchý příklad: je tlupa třiceti lidí, která si volí tříčlenné vedení – náčelníka a dva podnáčelníky. Volba je demokratická, tj. hlasovat mohou všichni a všichni též mají stejný hlas. Řekněme, že dvacet lidí má nějakou představu a zbylých deset malinko jinou představu, jak by měla tlupa fungovat. Jsou dvě typické možnosti:
Fair play: udělá se gentlemanská dohoda, že z oněch dvaceti se zvolí náčelník a jeden podnáčelník a na oplátku se většina smíří s tím, že druhý podnáčelník bude reprezentovat těch zbylých deset členů tlupy, kteří mají odlišný názor. A troufám si tvrdit, že zejména takové „tlupy“, které navenek hlásají tezi o ochraně práv menšin, by se tímto principem měly bezpodmínečně řídit, aby se nedopouštěly pokrytectví – káže vodu, pije víno. A nad to, při takovémto uspořádání nese za úspěchy i neúspěchy odpovědnost celá tlupa, neboť nikdo nemůže říct, že není v jejím vedení zastoupen.
Tyranie většiny: těch dvacet řekne – my máme většinu, žádné názorové proudy „neexistují“, jsou jen „různí lidé…“, ať se přihlásí, kdo chce, a většina demokraticky rozhodne. Výsledkem bývá, že oněch deset členů s odlišným názorem, jsouce v menšině, „ostrouhá“ a těch dvacet si „nádherně demokraticky“ navolí náčelníka i oba podnáčelníky čistě ze svých řad, a případně onu desetičlennou menšinu, když bude příliš „bručet“, označí za „rozvraceče“, „škůdce“, „rebely“ či „rozbíječe jednoty“. Tato „převálcovaná“ menšina však při prvním selhání takto „jednobarevného“ vedení může poprávu říct: „My neneseme žádnou odpovědnost, vás dvacet si protlačilo náčelníka i oba podnáčelníky, my jsme od počátku varovali, že děláte chybu, že tohle vedení je špatné, a tady to máte, snězte si, co jste si uvařili!“
A nyní bych chtěl čtenáře požádat, aby se v diskuzi podělili o svůj názor, které variantě by dali přednost, zda právu názorové menšiny na poměrné zastoupení, nebo „tyranii většiny“, resp. Principu – vítěz bere vše. A také o názor, který z těchto dvou „scénářů“ považují za více „levicový“, či naopak za více „pravicový“.
Všem předem srdečné díky.
