Proč neslavím Valentýna

Dnes mnoho lidí slaví svátek „dovezený“ z anglosaských zemí. Pokud jde o mě, tak Valentýna zásadně neslavím a zůstávám věrný našemu 1. máji, stejně jako Američané a Britové mají "svého" Valentýna…

A neslaví 1. máj – myšleno jako svátek lásky, nikoli svátek práce, který je samozřejmě mezinárodní a připomíná neblahou událost právě z Ameriky, konkrétně z Chicaga. Až 1. máj a líbání pod rozkvetlou třešní „doputuje za velkou louži“, přijmu i já sv. Valentýna za „náš“ svátek.

Nelíbí se mi jednostranné přejímání kultur od velmocí, které v dané době považujeme za „spojence“ či „ochránce“. Když platilo heslo, se Sovětským svazem na věčné časy, nechal se Ježíšek zestárnout, narostly mu vousy a stal se z něj děda Mráz, viz známý projev někdejšího československého prezidenta Antonína zápotockého. A dneska máme zase různé Valentýny, helloweeny a podobně, jen se „změnil vítr“ z východního na západní, ovšem princip je stále stejný, stále něco přebíráme odjinud a na vlastní kulturu, tradice a svátky čím dál více zapomínáme. Připouštím, že tyto „dovezené“ svátky mají povětšinou obecně křesťanský/předkřesťanský základ (u Valentýna se jedná o křesťanského mučedníka z časů Římské říše…), ale jejich moderní podoba je jednoznačně „z dovozu“, např. Halloween v podstatě vychází ze stejného původu, jako náš svátek všech svatých…, ale jeho forma, Helloween, je naší kultuře cizí. Stejně tak sv. Valentýn je obecně celokřesťanský svátek, ovšem jako „svátek lásky“ se zformoval ve Velké Británii, odkud se rozšířil do USA, kde nabral svou nynější komerčně-konzumní povahu, která již s původním svátkem nemá příliš společného…, byť některé nepotvrzené legendy s ním spojují dokonce dceru Karla IV., aby dokázali „český původ“ svátku.

A tomuhle se jednoznačně odmítám podřizovat.